Tentokrát to bude z trochu jiného soudku. Jedná se sice o cestovatelský a turistický článek, ale nyní z trochu jiného pohledu. Říká se, že nejhezčí pohled na svět je ze sedla koně. Ale co třeba ze sedla kola? Ano a o tom bude tento článek. Brdy na kole.
Brdy nejvyšší ryze české pohoří v České republice. Toto pohoří osobně poznalo, jak člověk postupně pronikání do krajiny, s intenzivní honbou za přírodním bohatstvím. V užším významu se za Brdy označují pouze Střední Brdy a Jižní Brdy. Nejvyšším bodem je Tok s 865m.n.m. Tok je současně nejvyšším přirozeným vrcholem středních Čech.
Moje cesta začíná jednoho hezkého aprílového rána v Praze na Smíchovském nádraží. Přes aplikaci Českých drah, si kupuji lístek pro sebe a kolo do Rokycan. Vlak přijíždí na čas a nic nebrání tomu, vyrazit na cestu. Je duben, počasí se každou chvíli mění a zabaleno mám snad vše, co je potřeba. Hlavně fotoaparát, nějaké oblečení, svačinu a malou termosku s teplou kávou. Jedu, je právě 7:15 a rychlík R774 se dává do pohybu …
Vlak jede bez zpoždění, což mě docela těší. Venkovní teplota se v Praze momentálně pohybuje kolem 5 stupňů. Což není moc, ale ani málo. Na nádraží v Rokycanech bych měl vystoupit v 8:26 a po chvilce vyrazit na cestu. V aplikaci www.mapy.cz jsem si přednastavil zhruba trasu kterou pojedu, abych někde nezabloudil. Což se stejně stane, protože své trasy vždy měním dle aktuální situace a toho, co vidím kolem sebe. Jedu si to hlavně užít, udělat nějaké fotky a prohlédnout si krásnou přírodu.
Protože už jsem na cestě více jak dvě hodiny, je potřeba si dát první přestávku. Počítám do toho i čas ve vlaku, snídaně byla doma v klidu s ranní kávou. Dám si tyčinku a trochu se podívám kolem sebe. Na odpočívadle Stříbrný kámen na vás čeká posezení, ale ne moc pěkný výhled. Jedním z bodů cesty, kam se chci podívat, jsou Padrťské rybníky. A tam budou směřovat právě moje další kilometry. Tak do toho zase šlápnu.
U Padrťských rybníků jsem asi za necelou hodinu. Většina cesty je zpevněná asfaltem nebo občas jsou na některých místech kostky. I když je neděle, potkávám tu těžební stroje na dřevo v plném pracovním nasazení. Je potřeba dávat tedy pozor kolem cest. Po necelé hodince i se zastávkami na focení mě vítá rozcestník Dolejší Padrťský rybník. O kousek dál najdu v malém jezírku vodu, cestu, hezké stromy a zase fotím. K Hořejšímu padrťskému rybníku už to je co by kamenem dohodil. Zase fotím.
Po chvíli chození kolem rybníku, jdu pěšky po modré turistické značce k rozcestníku U Padrťských rybníků a odbočuji doprava na zelenou. Je mokro, počasí jako na houpačce. Teď zrovna na mě chumelí a je slušně zataženo. Na cestách jsou díry vysypané červenou drtí z místního červeného lomu. Kontrastně to vypadá moc hezky.
A je to tu, právě jsem se trochu zamotal. Beru mapu do ruky a koukám. Nepomuk a Praha je jasný cíl. Počasí, že by psa ven nevyhnal, nasedám na kolo a jedu. Za celou dobu jsem do teď potkal dva cyklisty a tři turisty. Kolem Červeného lomu po cyklotrase 2251 jedu do Nepomuku, odkud po modré a žluté stezce vyrazím na Prahu. Praha je ve výšce 862 m.n.m a je to druhý nejvyšší vrchol. Moc mě nepřekvapuje, že na vrcholu je sníh. Tady dosti přituhuje a fouká vítr. Rychle koukám, fotím, utíkám. Zamrzá mi lanko k přehazovačce, neřadím, jedu z kopce.
Cyklotrasa 8198A mě přivádí k Pilské vodní nádrži. Tato nádrž zásobuje Příbram pitnou vodou. Voda byla dříve především používána pro pohon čerpadel, která odčerpávala vodu z hlubinných stříbrných dolů. Dokončena byla roku 1853 s 20 metrovou výškou a 350 metrovou délkou. Bohužel stavba nebyla moc zdařilá a vlivem dešťů se začala trhat, až se jednou protrhla. Během let 1958 až 1962 byla hráz zesílena a vyspravena.
Dost bylo vody, je na čase si dát za odměnu pivo. Cesta je z kopce a po 8190 jedu směr pivovar Podlesí. Pak už je to na nádraží kousek. U Slaniny, kde je dančí ohrada, potkávám již turistů mnohem více. Dle toho usuzuji, že parkoviště je blízko a mám pravdu. V Orlové odbočuji a mířím přímo do pivovaru. Odměna po této cestě je zasloužená, hlad a žízeň veliká. Počasí se umoudřilo a svítí sluníčko. Beru zpět, právě hustě chumelí. No jo, duben, aprílové počasí. Dávám si v teple jídlo, pivo, na nádraží už to je kousek.
A jako vždy, přidám na konec článku několik fotografií, které jsem po cestě pořídil
