Bylo to v neděli 29. března, kdy se fara v Předhradí probudila ze zimního spánku a otevřela svou náruč všem, kteří chtěli přivítat jaro po staru s vůní perníku, šustěním proutků a tichým šepotem dávných obyčejů.
Spolek přátel Rychmburku spolu s obcí Předhradí připravil odpoledne, které připomnělo, že některé věci se nemění a ani měnit nemají.
Paní Kamila Skopová s laskavostí sobě vlastní vyprávěla o velikonočních tradicích tak, jak se kdysi vyprávělo u kamen za dlouhých zimních večerů. Prostě, srdečně a s láskou k odkazu předků.
Kdo si chtěl něco vyrobit vlastníma rukama, měl z čeho vybírat. Pan Pavel Ondra trpělivě ukazoval, jak se ze štípaného dřeva rodí holubičky, stejně jako to znali naši dědové i jejich předkové, kteří drželi nůž a dřevo v ruce s pokorou a citem.
Paní Vlaďka zasvěcovala návštěvníky do tajů pletení pomlázky. Vůně čerstvého proutí se přitom mísila s vůní perníčků, které pod vedením paní Mirky postupně získávaly podobu drobných jedlých výtvorů. A pod rukama paní Okrouhlé se obyčejná vajíčka proměňovala v křehké velikonoční skvosty, nad nimiž se mnohým tajil dech.
Celé odpoledne završila výroba a slavnostní vynášení Morany. Chvíle, která v sobě nese něco pradávného i kouzelného zároveň. Zima dostala sbohem a jaro mohlo konečně vstoupit nejen do přírody, ale i do srdcí všech přihlížejících.