Počasí krásně jarní, nebe skoro bez mráčků a velká chuť si udělat malý výlet na kole. Jedno odpoledne, foťák v batohu a nahuštěné pneumatiky pro ideální cestu.
Středa něco kolem půl třetí odpoledne. Sedám na kolo a pomalu vyrážím pomalým tempem směr Barrandovský most. Trasu jsem si opět naplánoval na mapy.cz přes Prokopské údolí, Ořech, Chýnici a Mořinu.
Lehce po třetí hodině vjíždím do Prokopského údolí. Je to velmi hezké místo pro procházku a najdete tu i lom či jeskyni. Cyklostezka je tu asfaltová a kolem sebe mám nádherné skály, kde je spousta pěšin pro turistiku. Jezírko, zoo koutek, tunel, dětské hřiště. Takhle přesně míjím místa jakým směrem jedu. Bývalá Vápenka Biskup je místo, kterým se loučím s přírodním parkem Prokopského a Dalejského údolí. O pár minut později najíždím na silnici a cyklotrasu 0013.
Po dalších kilometrech zjišťuji, že to nebyla úplně šťastná volba jet touto trasou. Provoz na silnicích je docela rušný a neustále mě předjíždí jednou auto za druhým. Lidi se vracejí z práce domů. Projedu Ořech a 0013 mě vede do Chýnice. Tady už je provoz o něco slabší, ale s dětmi bych se sem tedy určitě nevydal. Z Chýnice do Mořiny už je to jen pár kilometrů, cesta vede zatím převážně trochu do kopce a jsem v okrese Beroun. V Mořině odbočuji doprava k lomu Velká Amerika.
Lom Amerika. Všude mě vítají cedule a upozornění, aby lidi udržovali pořádek a nechodili blízko ke kraji. Nedivím se. Ročně tento lom musí určitě navštívit mnoho lidí a jistá pravidla jsou potřeba. Chci si protáhnout nohy, sesedám z kola a lom obcházím celý kolem dokola. Je tu jen několik málo návštěvníků a je tu celkem klid. Lom je to velice hezký, ale mě zaujali místní pampelišky a paprsek slunce na ně dopadající v hustém keři. Beru fotoaparát do ruky a cvak. Fotka je na světě. Je pět hodin odpoledne. Cvíli se tu ještě toulám a pak můj cyklistický výlet pokračuje dál.
Lom Mexiko a lom Malá Amerika. Žlutá, hodně vyšlapaná cesta mě vede k dalším cílům. Potkávám dva dobrodruhy na koloběžkách. Mezi těmito body se vám dokonce po levé straně ukážou i věže Karlštejna. Hrad skoro na dosah ruky, ale ten bude muset ještě chvíli počkat. Prohlížím si Malou Ameriku a čtu, co se na informační tabuli píše zajímavého.
Po chvíli následuji skupinu cyklistů, kteří projeli kolem mě a sjíždím dolů do obce Karlštejn. Je nejvyšší čas na večeři. Jen o tyčinkách být živ nechci, chce to nějaké normální jídlo a něco k pití. Restaurace Pod Dračí skálou se mi líbí, jdu tam.
Procházím hlavní ulicí k hradu Karlštejn. Většinou si ji pamatuji, že byla pokaždé plná lidí. A teď tu není ani noha. A to doslova a do písmene. Ulice vymetená. Jdu do kopce a držím se žluté stezky, která mě dovede na mou oblíbenou vyhlídku. Na hrad nedojdu, odbočuji doprava do dalšího kopce. Slunce je již celkem nízko, takže fotka při západu slunce s Karlštejnem by mohla být pěkná. Jsem na místě. Dříve tu bylo i posezení s přístřeškem, teď koukám že už ne. Nevadí, sundávám věci a beru zase fotoaparát.
Vzhledem k tomu, že je ještě dost času a kilometrů v nohách není tolik, rozhodnutí padlo takové, že se vrátím na kole až domů. V záloze mám plán, že v případě neúspěchu, bych se vrátil vlakem. Ale to teď zatím není potřeba. Přes les a žlutou stezku jedu mezi polem do Hlásné Třebáně, kde se chci napojit na cyklostezku EV4 a směřovat zpět do Prahy.
Projíždím postupně Hlásnou Třebáň, Řevnice, Všenory, Dolní Mokropsy, Černošice, Radotín a Smíchov. Je půl desáté, hodinky ukazují 66 kilometrů.
Výlet přes hledáček
