Přes vrcholky a svahy chráněnou sopečnou oblastí Českého středohoří


Je krásné slunečné sobotní ráno a podle předpovědi počasí na neděli hlásí deštivo. Takže ideální příležitost, vyrazit na malý jednodenní výlet. A proto už právě sedím v autobuse na Florenci a čekám, že se každou chvíli rozjedeme směr Louny. Půl desáté ráno, autobus je poloprázdný.

V autobuse

Před jedenáctou hodinou vystupuji v Lounech na autobusovém nádraží. V nedalekém obchodě kupuji malou svačinu a hledám, jakým směrem se mám vydat. Musím se dostat na zelenou trasu a přes most na druhý břeh řeky Ohře. Můj první bod, který chci navštívit, je Červený vrch. Není nijak vysoký, ale je na něm rozhledna a malé občerstvení. Počasí je hezké, fotograficky nijak dokonalé, ale sluníčko svítí, obloha čistě modrá. Svým okem fotografa tohle počasí rád nemám. Na obloze ani mráček a v dálce opar. Docházím na zmíněný vrch, dávám si kofolu a prohlížím si fotografie místního fotografa. Z Červeného vrchu po zelené pokračuji dál a kroky mě teď vedou na Oblík. Již z dálky jasně viditelný kopec, odkud jistě bude pěkný výhled.

Trojice vrchů Oblík, Srdov a Brník. Takový byl předběžný plán mého výletu. Podívat se hlavně na tyto tři vrcholky. Patří k přírodovědně a krajinářsky nejcennějším místům lounské části chráněného území Českého středohoří. Stejně jako sousední Raná, Milá a Křížové vršky jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Na Oblík směrem od samoty, vede nahoru úzká pěšinka, ale z druhé strany je cesta mnohem širší, klidně i na kočárek. Jen nevím, jestli bych ho tam chtěl tlačit.

Mám spoustu času, beru svačinu a dívám se do okolí, co všechno je zde vidět.


Sestupuji z Oblíku a po cestách to beru na Srdov. Na jeho vrchol nevede žádná značená stezka, ale pouze vyšlapaná pěšinka. Lezu do strmého kopce, pod nohama my ujíždějí kameny a přede mnou je větší turistická skupinka, kterou nechávám trochu poodejít. Chci si tady udělat pár fotek. Obloha jasně modrá, slunce svítí a fotograficky ne zrovna ideální podmínky. Stíny jsou ostré a tak se nakonec jen kochám dalším pěkným výhledem.

Na Brníku jsem již kolem třetí hodině odpoledne. Slunce se neschová ani na minutku a tak usedám na svahu a prohlížím si všechny blízké i daleké kopce, kam až oko dohlédne. Počasí je sice pěkné, ale pro mě jako fotografa vůbec. Po delší pauze na občerstvení, jsem zde až do sedmnácti hodin, kdy se stíny konečně začínají trochu prodlužovat a sluníčko klesá dolů. Je na čase vzít do ruky foťák a zkusit něco vyfotit. Několikrát si vyfotím Oblík a Srdov, pak po cestě klesám do lesa. Zde hojně využívám kvetoucích květin a nízko svítícího slunce. Všude to krásně kvete, je slyšet bzučení včel. Další trasa je na Křížové vršky, Malý vrch a Šibeník.

Na Šibeníku potkávám nějaký větší fotografický workshop. Několik fotografů tam čeká na západ slunce a až se sluníčko dostane ještě níže. Bohužel, na obzoru je opar a tak tam slunce za chvilku zalézá. Vlaková stanice Libčeves je moje cílové místo. V sedm hodin večer mi jede vlak do Mostu, kde budu hodinu čekat na další a pak pokračovat do Prahy. I když výlet nebyl nijak kilometrově dlouhý, za to neustále jako na houpačce, jednou dole, jednou nahoře. Trochu unavený si sedám a odpočívám, byla to paráda.

Hledáčkem fotografa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.